Český tým veze z Ria 7 cenných kovů. Arnošt Petráček je paralympijským vítězem, stříbro si do Čech odváží lukostřelec David Drahoninský a plavkyně Běla Třebínová a bronz získala atletka Eva Berná, stolní tenista Jiří Suchánek, lukostřelecké družstvo David Drahoníský – Šárka Musilová a svou druhou medaili z bazénu v Rio parku vylovila Běla Třebínová.
Pokud bychom chtěli hodnotit Český tým jako celek, zaslouží si Český paralympijský tým absolutorium. 7 medailí je v současné konkurenci a celosvětové profesionalizaci sportu handicapovaných velikým úspěchem.
Kousek od medaile, nicméně v kontaktu se světovou špičkou zůstaly další úspěšné paralympijské sporty – cyklistika a atletika vozíčkářů.
Ovšem ani v případě těchto sportů nelze hovořit o neúspěšné misi. Cyklisté byli několikrát jen kousek od medaile a pátá místa Iva Koblasy, týmového sprintu či tricyklisty Hindra jsou výbornými výsledky.
To samé platí v případě atletů, umístění Martina Zvolánka, Radima Běleše či Aleše Kisého jsou v přímém kontaktu se světovou špičkou.
Většina našich paralympioniků v porovnání s ostatní světovou špičkou není sportovními profesionály, vrcholovému sportu se věnují společně se svým zaměstnáním.
Tuto skutečnost jsme již mnohokrát důrazně zmiňovali po paralympijských hrách v Londýně, bohužel, po londýnském přerozdělení státních financí došlo paradoxně ještě k většímu nepoměru financování sportu handicapovaných v neprospěch výkonnostního sportu a reprezentace.
Nezbývá nám, než poslat vládě, ministerstvu a našim politikům stejné poselství jako před 4 roky, tentokrát ale ještě více alarmující – pokud chceme zachovat současnou úroveň sportu handicapovaných, či ji dokonce navýšit, je nezbytná profesionalizace našich nejúspěšnějších handicapovaných sportovců a výrazné zlepšení tréninkových podmínek a zázemí, včetně profesionalizace trenérů a odborníků na sport handicapovaných.
Pokud se tak nestane, bude pro naše sportovce úspěchem vůbec se nominovat na další letní paralympiádu do Tokia a naše medailové ambice se poníží na minimum.